8.503
Daň z nemovitých věcí – spoluvlastnický podíl
Ing. Petr Koubovský
Jak podat daňové přiznání na spoluvlastnický podíl, když manželka vlastní 1/4 nemovitosti a druhou 1/4 vlastní společně s manželem, tedy je ve společném jmění manželů (SJM)? Může podat daňové přiznání na 1/2 nemovitosti nebo musí podat přiznání na svoji 1/4 a na druhou 1/4, která je ve SJM musí podat manžel. Jen pro doplnění – zbývající čtvrtiny vlastní jiní vlastníci.
-
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ), ve znění pozdějších předpisů
- - § 708 a násl. – Manželské majetkové právo
- - § 1115–1120 – Spoluvlastnictví
- - § 1158–1162 – Bytové spoluvlastnictví
-
Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí (ZDN), ve znění pozdějších předpisů
- - § 13 – Solidární daňová povinnost
Odpověď
Spoluvlastnictví v českém právním řádu označuje vlastnictví dvou či více osob (jak fyzických, tak právnických) k jedné společné věci zároveň. Každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci, přičemž toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. V občanském zákoníku je spoluvlastnictví upraveno v § 1115 až 1239 NOZ. Spoluvlastnické podíly mohou být určeny ideálně (myšlené podíly), avšak také reálně (tj. spoluvlastník má určenu část, která patří jen jemu).
Užívání takovéto nemovité věci ve spoluvlastnictví je standardním způsobem upraveno dohodou všech spoluvlastníků o užívání společné věci, rozhodnutím většiny spoluvlastníků o užívání společné věci, eventuálně rozhodnutím soudu na návrh některého ze spoluvlastníků. Ze zákona vzniká spoluvlastnictví například v případě společenství vlastníků jednotek, kdy nabyvatel vlastnického práva k jednotce nabývá současně i spoluvlastnický podíl na společných prostorech domu. Toto je jedním z nejtypičtějších příkladů podílového spoluvlastnictví. Velikost podílů na společných částech domu je určena vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotky k celkové ploše všech jednotek v domě. Podíl na společných prostorách samozřejmě přechází spolu s vlastnictvím bytu (§ 1158–1162 NOZ) – na rozdíl od jednotlivých bytů a nebytových prostor (jednotek), které jsou předmětem samostatného vlastnického práva jednotlivých vlastníků.
Z právního jednání týkajícího se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci jednat společně nerozdílně, což znamená zejména to, že v případě dluhu (tedy i daní) na společné věci je věřitel oprávněn se domáhat jeho zaplacení na kterémkoliv spoluvlastníkovi, a to v jeho plné výši (blíže viz dále).
Podobným právním institutem jako spoluvlastnické právo je i vlastnictví ve společném jmění manželů, které ale může vzniknout jen mezi manželi (§ 708 a násl. NOZ, § 1115–1120 NOZ) a trvá po celou dobu trvání manželského svazku. Občanský zákoník rozlišuje celkem tři režimy společného jmění manželů – zákonný, smluvený a režim založený rozhodnutím soudu, přičemž nejčastější formou je společné jmění v tzv. zákonném režimu. Podle tohoto režimu platí, že součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co:
-
slouží osobní potřebě jednoho z manželů,
-
nabyl darem, děděním nebo odkazem…
