8.441
Vložení peněz jednatelem do s. r. o.
Ing. Martin Děrgel
Majitelka a zároveň jednatelka s. r. o., chce půjčit firmě 1 mil. Kč ze své hypotéky na opravu nemovitosti, kterou společnost vlastní. Jaký je nejlepší způsob vložení těchto peněz do společnosti? Formou půjčky navýšenou o úrok, aby sama mohla pak platit splátku hypotéky? Nebude muset pak tento úrok sama danit? Nebo nějaký jiný způsob, který bude výhodný i pro jednatelku.
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), ve znění pozdějších předpisů
- - § 8 odst. 1 písm. g) – Příjmy z kapitálového majetku
- - § 23 odst. 7 – Spojené osoby
- - § 24 odst. 7 – Nabývací cena v případě podílů v obchodní korporaci
- - § 36 odst. 2 písm. e) – Zvláštní sazba daně z příjmů z vypořádacího podílu
-
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (ZOK), ve znění pozdějších předpisů
- - § 139 odst. 2 – Seznam společníků
- - § 162 až § 166 – Příplatky
Odpověď
Obecně jsou tři způsoby, jak peníze společníka dostat do jeho s. r. o.: zápůjčka (dříve "půjčka"), vklad a tzv. příplatek. Když není cílem sanovat ztrátu s. r. o., ale má jít pouze o reálnou dočasnou finanční výpomoc, je nejvhodnější a nejjednodušší bezúročná zápůjčka – nicméně coby cizí dluh poněkud zhorší firemní bilanci, pokud to vadí... V případě věřitele, který je společníkem (členem) dlužníka (s. r. o.) nemá bezúročná zápůjčka (půjčka) žádné daňové důsledky: dlužníkovi nevzniká bezúplatný majetkový prospěch (což potvrdil koordinační výbor s tím, že vztah není bezúplatný – společník/věřitel se může těšit na o to vyšší podíly na zisku...), a vrácení dluhu věřiteli (společníkovi) je zcela mimo předmět daně z příjmů, ani nemluvě o veřejnoprávním pojištění.
Sjednání úročené zápůjčky je značnou komplikací – účetně i daňově. S ohledem na vztah "spojených osob" mezi dlužníkem a věřitelem je pak alespoň optimální dohodnout úroky v místně, časově a věcně obvyklé výši, v jaké by byly dohodnuty s "nespojenou osobou", jinak hrozí adekvátní úprava základu daně podle § 23 odst. 7 ZDP o rozdíl mezi sjednanou o obvyklou výši úroků. Oním "obvyklým" úrokem je zpravidla obdobná komerční zápůjčka, resp. úvěr poskytovaný bankou/kampeličkou, u kterého má dlužník (s. r. o.) veden běžný či úvěrový účet. Daňově bezpečnou výjimkou ale není jen úrok v přesně "obvyklé výši" – zpravidla nejde o jedno konkrétní procento (např. 3 %), ale o určité toleranční pásmo (např. 2 % až 4 %). V § 23 odst. 7 ZDP je totiž stanoveno, že tento daňový test "ceny obvyklé" se netýká ani zápůjček od spojených osob, kdy je dohodnutý úrok – jakkoli nižší – než úrok obvyklý, a to v případě, že věřitelem je nerezident nebo společník (člen) dlužníka anebo jde o fyzickou osobu. A samozřejmě pro věřitele (společníka) představuje úrok z poskytnuté zápůjčky zdanitelný příjem z kapitálového majetku podle § 8 odst. 1 písm. g) ZDP, který musí uvést do svého daňového přiznání k dani z příjmů. Ovšem proč si věci zbytečně komplikovat... Jak výše zaznělo, nejjednodušší a bez daňových a účetních potíží je bezúročná…
